Sto let v písku jsem žil, smál jsem se,
sto let házel jsem s pouští,
za sto let v rukou bezvášných
z rukou mi písek se mísí.

Pískový vír mi do očí,
rubíny z rtů mi váně,
z vlasů, z vousů a z obočí
písek teď visí ve spoustě.

Chléb s pískem beru si do práce,
z práce jdu na práci znova,
u Nilu roste město slávy,
z krve mé a z mojí vody.

Sto let v poušti jsem smál se jen,
kdo mi ty sto let dá zpět?
Když jsem jim hrozil plácačkou svou,
kdekdo se začal mi smát.

Abych měl rozum, šel zas do písku,
pro pány dřel se jak prve -
mával jsem plácačkou - šlo to do rytmu
na Ostravě pískové krvavé!

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
nech je vám Petr neb Pavel,
mějž prs kryt štítem písečným,
tisícům k útoku zavel,

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z písků vzejde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!